Jak jsme se dostali ke genealogii?

...začalo to když...

Petra Ambrožová

Naše rodiny nás velmi ovlivňují, v tom jací jsme a co si s sebou neseme do života. Ani v našich případech tomu nebylo jinak. Moje rodina velmi drží při sobě, i přestože jsme každý jiný a někdy máme jiné názory, to pouto rodiny v nás někde uvnitř převládá, i když procházíme různými obdobími našeho života.  

Když se ohlédnu zpět, věřím, že pevný základ rodinné soudržnosti a mému vztahu ke genealogii položil již můj pradědeček. Jsem za něj moc vděčná. Osobně jsem ho nepoznala, protože zemřel pouhý rok předtím, než jsem se narodila. Skrze pocity a příběhy, které o něm slýchám, a zejména skrze rodinnou kroniku, kterou vedl, však dokážu cítit jeho blízkost a dobro, které naší rodině přinesl. Pradědeček zaznamenal příběhy i fakta o několika generacích, které dnes moc ráda čtu a které mi velmi pomohly poskládat můj rodinný strom.

Toto je pouze střípek z toho, co mě přivedlo k rodinné genealogii, dohromady je toho mnohem více. A protože pociťuji radost z mojí rodiny, chtěla bych pomoct pocítit tyto pocity i Vám. Ať už pocity vděčnosti, za to že máte rodinu, že někam patříte nebo možná to, že se dokážete ztotožnit s někým ve své rodině a zjistíte, jak moc jste si podobní. Díky Bohu jsem si uvědomila, že rodina je to nejdůležitější. Když se soustředím na rodinu, pociťuji v životě hluboké štěstí a to stejné přeji i Vám.

Jiří Ambrož

První seménko mého zájmu o rodinnou historii zasadila má teta, která se věnovala pátrání po svých předcích a částečně i mých. Našla obrovské množství jmen a své vzdálené příbuzné našla i ve Spojených státech. Dokonce se i několikrát setkali. V tu dobu jsem tomu ale nevěnoval příliš pozornost a neviděl jsem v tom nic moc přínosného. Viděl jsem však její nadšení, když nám o svých zkušenostech vyprávěla.  

Dalším impulzem bylo vyklízení šuplíků u babičky, kde měla uschované různé historické dokumenty a úmrtní oznámení. Začal jsem tedy vyzvídat, jaký vztah máme k osobám na parte, a zajímal jsem se i o další babiččiny vzpomínky. 

Po nějaké době mě zvědavost přiměla k vlastnímu bádání. Na začátku jsem byl zvědavý, jak dlouho je naše rodina v Adamově, kde jsem vyrůstal, a odkud sem předkové přišli. Zjistil jsem, že v několika liniích jsou zde přes 200 let, takže se můžeme považovat za starousedlíky. Díky tomuto poznání jsem získal hlubší vztah i k "mé" obci. Zjistil jsem, že většina místních předků se živila řemeslem - ať už jako obuvníci, krejčí, horníci nebo dělníci.

S přibývajícími jmény a generacemi jsem nacházel na MyHeritage další lidi se společnými předky. Dokonce jsem zjistil, že i několik lidí v Adamově jsou mí vzdálení příbuzní. Což vlastně není až tak neobvyklé, když tu má rodina žije tak dlouho. Během mého genealogického bádání jsem si uvědomil, že údaje o mých předcích už pro mě nejsou jen nějaká jména a data. Skrývá se za tím něco hlubšího.

Budu rád, pokud se mi podaří zprostředkovat Vám podobné pocity, které souvisejí s hlubším poznáním Vašich předků a zamýšlením se o jejich životě. 

O co se zajímáte vy?